Jak platit kartou v zahraničí

Tuhle stránku jsem napsal proto, že se to týká všech měst na tomhle webu a nechtěl jsem to opakovat v každém článku. Je to jediná věc o penězích, kterou byste před cestou vědět měli – a dá se vysvětlit za tři minuty.

Pravidlo číslo jedna: nikdy neplaťte v korunách

Až vám v zahraničí terminál nebo bankomat nabídne, že transakci provede v korunách, odmítněte to a zvolte místní měnu. Pokaždé. Bez výjimky, kterou by stálo za to hledat.

Té nabídce se říká dynamická konverze (v angličtině dynamic currency conversion, zkratkou DCC) a funguje takhle:

• Zvolíte koruny → převod udělá obchodník nebo majitel bankomatu a přirazí si k kurzu obvykle 3 až 4 %, v krajních případech až 7 %.
• Zvolíte místní měnu → převod udělá vaše banka nebo karetní síť Visa či Mastercard, tedy kurzem, který je téměř vždy blíž tomu skutečnému.

Vypadá to jako služba pro vás („uvidíte, kolik to je v korunách"), ale je to produkt, na kterém obchodník vydělává. Ta jistota, kolik přesně zaplatíte, vás vyjde na pár procent z každé transakce.

Jak to na displeji vypadá

Formulace se liší, ale poznáte to podle toho, že vám nabízí dvě částky ve dvou měnách:

• „Pay in CZK 850 or EUR 34?"
• „Zaplatit v domácí měně?"
• „Currency selection: CZK / EUR"

Vždycky vybíráte tu měnu, ve které jste – eura v Římě, libry v Londýně, forinty v Budapešti. Když si nejste jistí, kterou volbu zmáčknout, hledejte tu s měnou dané země.

Platí to u terminálů v obchodech a restauracích, u bankomatů a taky u automatů na jízdenky, kde tuhle otázku často dostanete.

Jediná výjimka, a skoro nikdy nevyjde

Pokud vám banka účtuje vysoký poplatek za transakci v cizí měně – běžně 2 až 3 % – a přirážka DCC by byla nižší, dala by se dynamická konverze obhájit. V praxi to ale téměř nikdy nenastane, protože DCC bývá dražší než poplatek vaší banky.

Nepočítejte s tím u kasy. Pravidlo „vždy místní měna" vám v drtivé většině případů ušetří peníze.

Co si ověřit u své banky před cestou

Dvě věci, které se vyplatí zjistit doma, ne na místě:

1. Kolik si banka bere za platbu v cizí měně. Některé karty mají nulový poplatek, jiné 2 až 3 % z každé transakce. To je informace, která rozhoduje o tom, jestli se vám vyplatí platit kartou, nebo si dopředu koupit místní měnu.
2. Kolik si bere za výběr z bankomatu v zahraničí. Tady bývají poplatky vyšší než u platby kartou, a k tomu si často účtuje i majitel bankomatu.

Praktický důsledek pro turistické karty: pokud má vaše karta nulové poplatky za platby v cizí měně, plaťte vším kartou a nic dopředu neřešte. Pokud má poplatky, má smysl zvážit předplacené karty typu Visitor Oyster v Londýně, kde jedním dobitím vyřešíte dvacet malých transakcí.

Kde na tomhle webu nezaplatíte eurem

Většina měst na tomhle webu je v eurozóně, ale osmnáct není. Když do nich jedete, počítejte s tím, že vaše banka bude převádět z jiné měny než z eura – a že si často připlatíte za směnu měny, se kterou vaše banka nepracuje běžně.

Zbylých šestatřicet měst platí eurem: Amsterdam, Atény, Barcelona, Benátky, Berlín, Bilbao, Bratislava, Brusel, Dublin, Dubrovník, Florencie, Hamburk, Helsinky, Lille, Lisabon, Madrid, Málaga, Milán, Mnichov, Monako, Neapol, Nice, Palermo, Palma de Mallorca, Paříž, Pisa, Porto, Riga, Řím, Salcburk, Sevilla, Siena, Štrasburk, Tallinn, Valencie a Vídeň.

A jedna věc o samotných kartách

Turistické karty se dnes většinou kupují online v eurech nebo v librách, ještě před cestou. Platí pro ně to samé: když vám e-shop nabídne zaplatit v korunách, odmítněte to a zvolte měnu, ve které je karta nabízená. U karty za 150 € jde o tři až deset eur, což není zanedbatelné.